Bořetín - Historie obce

Obec Bořetín vznikla jako většina sídel na území Českomoravské vrchoviny ve 12. -14. století, v době středověké německé kolonizace, i když první písemná zmínka o Bořetínu se datuje k roku 1549. Obec Bořetín je uváděna v roce 1552 jako součást statku Mnich, který toho roku koupili bratři Jan a Linhart Jankovští z Talmberka od Václava Krajíře z Krajku. V roce 1655 přešel Bořetín s Mnichem do majetku Slavatů z Chlumu a Košumberka, pánů na Červené Lhotě. Součástí červenolhoteckého panství zůstaly obě vesnice až do konce feudálního období.

Bořetín je z hlediska architektonického uspořádání výjimečný v rámci celé Vysočiny, neboť patři mezi málo sídel s půdorysem lánového typu. Sídlo obce vzniklo v nižších polohách s nepříliš členitým terénem. Byla zde uplatňována základní stavební forma výstavby domů, které byly roubené se šindelovou a doškovou krytinou. Teprve počátkem minulého století docházelo k nahrazování dřeva zdivem u staveb hlavních traktů gruntů a chalup. Materiálem byl nejčastěji kámen, nepálené a pálené cihly. Původní šindelová krytina byla od konce minulého století překrývána lepenkou, později eternitem a tvrdou krytinou. Bořetín byl a nadále je typicky zemědělskou obcí, obklopenou lesy a rybníky, jehož jedinou významnějši pamětihodností je kaple sv. Jana Křtitele, pocházející z 18.století.

V roce 1869 obec Bořetín měla 399 obyvatel, kteří zde trvale žili a pracovali jako zemědělci, tkalci, truhláři, tesaři, kováři, obchodníci, koláři, krejčí, švadleny atd. Na základě uvedené historie obce byl heraldikem Miroslavem J.V.Pavlů zpracován návrh bořetínských obecních symbolů. Autor ke zpracování návrhů obecního znaku a vlajky využil atributu patrona obce sv. Jana Křtitele - církevní korouhev (gonfanon) s křížem, který doplnil připomínkou významných historických majitelů - pánů z Talmberka (stříbrná lekna v červeném poli) a Slavatů z Chlumu a Košumberka (tři zlatá břevna v modrém poli a barevně upravení medvědi, štítonoši jejich hraběcího erbu). Obecní znak provází zjednodušená obecní vlajka, respektující zásady a zvyklosti současné české vexilologické tvorby.